„Nikomu, ani tím největším Konspirátoři a antivaxerom, nepřeji, aby se jim stalo to, co nám,“ říká Bratislavčanka Adriana, maminka dnes ročního Filipka, který jako 5,5-měsíční onemocněl Covid-19. S velmi nízkou hladinou kyslíku musel být přijat v nemocnici a jeho rodiče se strachovali, zda se jim vůbec vrátí domů živý. Děti sice obecně nepatří ke skupinám ohroženým velmi těžkým průběhem či dokonce úmrtím, ale výjimky bohužel existují.
Kdy se váš chlapeček nakazil?
Sedmého ledna začal mít manžel silné příznaky covidu, bylo mu nevolno, vše ho bolelo, jakoby dostal chřipku. Poslala jsem ho na antigen, ale vzhledem k tomu, že symptomy se zhoršovaly, objednal se hned na PCR test. O pár dní později začal mít Filip teplotu, během celé naší covid anabáze ale nepřesáhla 38,5 stupně. Nakonec jsem teplotu dostala i já. Syn kromě toho, že byl oťapený, neměl žádné jiné příznaky. Zato muž se nedokázal během dvou dní postavit, napít, jít na wc, byl zcela hotový. Pak se však u Filipa objevilo zvláštní dýchání, jakoby do bránice. Moje sestra mi poradila, že by mohlo jít o bronchiolitidu (zánětlivé onemocnění stěn dolních úseků dýchacích cest, zejména takzvaných terminálních bronchiolů – pozn. Red.).
Adriana se synem v nemocnici. Foto: archiv AdrianyPotvrdila se tato diagnóza?
Máme známého primáře, ten nám řekl, že to na bronchiolitidu opravdu vypadá a radil nám okamžitě odejít na pohotovost, diagnóza se však nepotvrdila. Na Kramároch nám udělali test na covid a proběhly různá vyšetření, i odběr krve. Filipovi změřili kyslík v krvi, což bylo v pořádku. Během celého vyšetřování neměl žádný problém. Jak jsme však čekali na nějaké výsledky, usnul a najednou mu začal pípat oxymetr, kterým mu kyslík na prstu měřili. Jeho hladina byla jen 78 procent, přičemž do nemocnice třeba jít, když kyslík klesne pod 90 procent …
Lékaři si nás hned v nemocnici nechali na pozorování. Na covid oddělení jsme byli pět dní, pak nás pustili domů, protože kromě spánkových desaturaci (pokles hladiny kyslíku) a umrnčanosti mu nic nebylo. Jeden lékař nám řekl, že jiný člověk s takovou dramatickou desaturaci by už dávno byl na kyslíku nebo ventilátoru, ale zdálo se, že Filip to zvládá bez problémů … Po pár dnech doma se mu však dýchání tak zhoršilo, že nás znovu přijali do nemocnice. Syna chtěli vzhledem na mou pozitivitu odeslat samého na plicní oddělení do Podunajské Biskupice, s tím jsem ale nesouhlasila. Strávili jsme tedy další týden na Kramároch a až potom odešli do Biskupice. Tam neléčí pacientů s covidom, ale ty, kteří mají vážné problémy s plícemi, například i v důsledku covidu. Právě proto mě tam nechtěli pustit, dokud jsem nebyla negativní, protože bych pacientů mohla ohrozit na životě.
V Biskupice udělali Filipovi všechny možné vyšetření, byli jsme na kardiologii, na neurologii s podezřením na svalovou atrofii (úbytek svalů). Syn se přitom celou dobu tvářil, že mu vůbec nic není, smál se a křičel. Já jsem pobyt zvládala horší než on, zvláště když mu brali krev a dělali vyšetření, co se mu nelíbilo. Lékaři se na nás chodili dívat s tím, že vůbec nevědí, co s námi, protože dosud neměli zkušenost s covidovým miminkem, které by mělo v spánku desaturace a špatně dýchalo. Primářka nám řekla, že jsme první na Slovensku s takovým průběhem covidu u malého miminka.
Co ukázaly vyšetření?
Rentgen zjistil, že Filip překonal takzvaný intersticiální (medzitkanivový) zápal plic. V celkové anestezii mu dělali i cétečko plic, aby zjistili rozsah poškození a v říjnu absolvuje další kontrolní CT. Lékaři si myslí, že Filip měl v rámci covidu tak oslabenou imunitu, že mu na něj nasedl i zápal plic. On přitom dosud nebyl nemocný ani nemocný, do pěti měsíců výhradně kojen. Měla jsem od začátku s kojením problémy, ale dokrmované jsem ho dárcovským mateřským mlékem od bratislavských maminek, které ho měly nadbytek. Říkám to jen pro případ, kdyby měl někdo námitky, že synovy zdravotní problémy zapříčinila absence kojení …
