Dejte dětem zuby zapečetit včas, aby zbytečně skoro nezískali „pečeť“ zubního kazu. Pečetění zubů, především prvních trvalých židlí, kterými jsou šestky, se doporučuje hned po prořezání. To znamená u šesti- až sedmiletých dětí. Samozřejmě, není to náhrada čištění zubů.
Pečetění je velmi účinnou prevencí vzniku zubního kazu. Dělá se na zubech, které mají hluboké jamky a rýhy. V nich se nejlépe daří bakteriím v zubním povlaku, protože tyto rýhy se obtížně čistí.
Úkolem zapečetění je vzduchotěsně zalít vyčištěno a speciálně upravené rýhy, aby se do nich nedostaly bakterie ze zubního plaku. Povrch zubu se tím stane mělkým a jednodušší jej lze vyčistit.
V případě dětí má pečetění ještě další pozitivní efekt – protože jde o bezbolestný zákrok, neodcházejí ze zubní ordinace se špatným zážitkem.
Pečetidlo není plomba
Zalití hlubokých rýh na žvýkacích ploškách stoliček se provádí speciálním tmelem, který je zahladí, aby se v nich neukládaly zbytky potravy. ,, Používají se na to speciální hmoty, které sice vypadají jako bílá plomba, ale obsahují fluoridy, které se lokálně uvolňují do ošetřeného místa, „vysvětluje stomatologickou Lucia Piteková z Dental Institute v Bratislavě. ,, Tím pádem posilují sklovinu lokálně a v tom místě, kde je nejvíce náchylná na kaz. Obyčejně se doporučuje dětem, když jim narostou první trvalé zuby. „
Mnozí rodiče nevědí, že prvními trvalými zuby v ústech dětí nejsou přední řezáky, jak si často myslí, ale židle šestky. Často je považují ještě za mléčné zuby a jsou přesvědčeni, že dítě ještě nemá žádný trvalý zub.
Předškolák zda dítě v mladším školním věku si však ještě neví dokonale vyčistit chrup, proto bývají šestky často první trvalé zkažené zuby. Jsou nejohroženější, neboť jsou v rámci stálého chrupu v ústech nejdéle. Navíc mohou mít členitý, porézní povrch.
Právě proto jsou šestky zuby, které se doporučuje zapečetit jako první, nejlépe hned po prořezání, dokud se na nich nestihnou vytvořit trhlinky ve sklovině s náběhem na kaz. Někteří zubní lékaři neodmítají pečetit ani plombované zuby, závisí to však na jejich odborného posouzení, plomba nesmí být v místě zapečetění.
V žádném případě se však nesmí zapečetit zub s kazem, protože bakterie mají pod pečetidlem výborné podmínky k rozmnožování. Po šestky se pečetí i druhé trvalé židle, které narostou kolem 12. roku života. Má to svůj význam i při „zubech moudrosti“, protože ty se pro svou polohu téměř při mandlích zas těžko čistí, a proto se rychle kazí.
Kdy pečetění v mléčném chrupu? A co dospělí?
Má význam pečetit dětem i mléčné zuby? Zubní lékaři se tomu nebrání, zejména, pokud jsou velmi členité. Vždyť cílem je co nejvíce oddálit vytvoření zubního kazu v ústech dítěte, který by se později z mléčných mohl šířit i na stále zuby.
Přestože se většinou pečetí kousací plošky zubů, u mnoha dětí se nacházejí jamky i na bočních stěnách zubů, na lícních plochách dolních šestek a podnebných plochách horních šestek. I ty je možné zapečetit.
Pečetidla mohou být bílé, průsvitné, mít dokonce různé odstíny barvy zubů. U dětí se však doporučuje používat spíše bílé pro lepší vizuální kontrolu stavu zapečetěných rýh. Z toho vyplývá, že pečetění je samozřejmě možné i u dospělých. „Ti mají však už židle často plombované nebo mají tak nízkou kazivost zubů, že pečetění v zásadě nepotřebují,“ podotýká stomatologickou Lucia Piteková.
Pečetění vydrží 3 až 5 let, je to však velmi individuální. Důležité je v pravidelných intervalech ho kontrolovat, nejlépe v rámci preventivních stomatologických prohlídek.
Mnohaleté zkušenosti s pečetění zubů ukazují, že je to velmi efektivní a také ekonomicky velmi výhodná ochrana před zubním kazem. Není to však náhrada dostatečné ústní hygieny.
Jak se dělá pečetění zubů?
Úvodem je třeba zub bez zubního kazu důsledně vyčistit pastou a rotační zubním kartáčkem, někde pískováním. V některých zubních ambulancích mají k dispozici ozón nebo laser, kterým se sterilizují rýhy zubu ještě před pečetění.
Následně zubní lékař nebo dentální hygienistka povrch zubu připraví nanesením malého množství kyseliny fosforečné s pomocí jemného štětce. Umožní se tak zachycení tmelící látky na zubním povrchu a ve všech jamka zubu.
Samotný tmel se nanáší s pomocí jemného štětce nebo malé stříkačky se zahnutým koncem.
